Je tu nějaký purista?

atřím k těm, kdo by bez desítek andělíčků, krávovinek, amuletíků, svíčiček a jiných „lapačů prachu“ na každé volné ploše pokoje patrně zemřel hlady po vizuálním kontaktu s něhou. Mám taky potíž vyhodit krabičku od salátu s víčkem, protože, co kdyby se někdy hodila, schovávám plechovky od Lavazy, protože jsou hezké a bytelné a máme tolik igelitových tašek, že bychom si s nimi mohli otevřít e-shop.

A už ani nemluvím o sklenicích s víčkem… 

Občas mám vnitřní hysterii, že se jednou stanu tou babkou, co jí po smrti musí vyhrabat bagrem z hromady nastřádaných předmětů.

Zbožňuji obrázky na zdech a závěsné cinkavé „odháněče zlých energií“, lapače snů a hnízdivé ozdůbky, hrníčky a pod.

Z toho jasně plyne, že bych se u puristy doma zbláznila během několika hodin, jako májový chroust.

A taky z toho plyne, že naopak purista by se mezi mými pičičmundami udusil, nebo umlátil.

No ale tento, odborně nazvaný nejčistší styl, který ctí krásu jednoduchosti a půvab holého materiálu, má hodně, a čím dál víc příznivců.

Purismus je vlastně odvozený od slova puritán, což je v tomto stylu jasně patrné.

Interiér bez zbytečných věcí, oproštěný od detailů a rušivých prvků, jež dává vyniknout základu, na kterém staví krásu jednoduchosti.

Existuje ve světě i u nás a získává si umělce, návrháře i prostý lid.

Mnozí umělci se snaží dovést purismus do absolutní dokonalosti. Já viděla nedávno dílo jednoho z nich, pana Arna Brandlhubera, který kousek od Berlína z bývalé továrny na spodní prádlo vystavěl puristický skvost, který trefně nazval antivilou.

Uznávám, že jak zvenčí, tak i zevnitř je to dílo mimořádně kreativního a velice originálně myslícího člověka, a že to není žádná legrace, udržet styl, a při tom vytvořit něco, kde by se dalo bydlet, což znamená, že to má všechno, co to má mít, jenom to nikde není vidět.

To je tedy vlastně základ purismu, udělat to tak, aby všechno bylo schované.

Hele:

Není to ale jenom pan Brandlhuber. Purismus a jeho podoby najdeme dnes leckde, a jak říkám, mnozí mu propadli a moc se jim to líbí.

Já si prostě jenom neumím představit, že by v tom žilo třeba batole, které potřebuje podněty a předměty a nejrůznější tvary, malé i velké, potřebuje hračky, které ocucává a okusuje, a přesně ty nervyničící věcičky, o které rodina zakopává, a pak padá na jiné povalující se předměty… protože to snad ani nejde v duchu purismu vychovávat dítě.

Purista buďto musí slevit a už není takový purista, nebo je to styl pro lidi, co už mají děti odrostlé, nebo je neplánují.

No, pro mě by to fakt nebylo, já ty lapače prachu potřebuji, abych se cítila útulně a teple, mě tohle přijde nemocniční, sterilní, studené a šíleně neosobní, navíc mi to evokuje berkleismus, ale liberálně připouštím, že někdo se cítí šťastný právě tam, kde není pomalu vůbec nic.

Kolik tu na Popelkách máme puristů?

Michaela Kudláčková 

[sexy_author_bio]

Foto: 

David von Becker Photography

biggboss.cz

purism.com

fb/archiv Arno Brandlhuber