Čím podepsalo Německo kapitulaci?

Jistě, že to asi bylo nějakým pisátkem a dost možná to bylo pisátko plnící. Bylo. A ne ledajaké. Své o něm ví třeba i Giacomo Puccini nebo sir Arthur Conan Doyle. Klidně by tenhle článek mohl být „Víte, kdo jsem“. Ale není. Je to vlastně PR. My ale obyčejné PR vydávat nechceme. Zvláště ne tam, kde lze skutečně najít mnoho zajímavého. Na začátku je malý venkovský chlapec ve znamení Štíra.

Je podzim prvního listopadu 1863.

V Shullsburgu ve Wisconsinu se paní Margery a panu Williamovi právě narodil chlapec.

Je to jejich sedmé dítě.

Dostal jméno George.

Jeho tatínek pěstuje malé stromky je farmář a občas chodí učit do nedělní školy.

Jako sedmiletý odchází Georg s rodiči do svěží zemědělské oblasti necelých 35 kilometrů od řeky Mississippi.

Žije typickým životem farmářského chlapce.

Předlouhé hodiny pracuje na farmě.

Každý den od výsadby až po sklizeň.

Do školy může pouze v zimě.

To když není tolik práce na farmě.

Nic, než nekonečné pláně, rozlehlé prérie a jen několik málo osadníků.

Je to divoká, nespoutaná země.

Dům, ve kterém Georg se svými rodiči a sourozenci, k nimž později přibude ještě jeden, žije, byl postaven v předchozím osadníkem.

„Dobře si pamatuji, jak v horní části domu v pokojíku, kde jsem spal, bylo přes trhliny v trámech a mezi deskami vidět ven. Mnohokrát jsem se v zimě probudil a na své posteli jsem měl malou závěj. To ale nebylo nějaké neobvyklé strádání, spíše tradiční obtíž. Tady nebylo nic, jako plynové topení, nebo teplá voda v koupelně“, vypráví Georg o mnoho let později.

Touží cestovat, objevovat, touží se stát lékařem.

„George nikdy nebyl vhodný pro život na farmě. On byl jiný. Měl jiné ambice a jinou představu o životě“, popisuje syna později jeho matka.

Svoji touhu po cestování si mladý George splnil přes telegraf.

“Mluvící dráty”, jak je telegraf nazýván byla tehdejší nejmodernější technologií a Georg jí byl okouzlen.

Železnice již dosáhne podle něho do všech částí země, a nyní je potřeba telegraf aby propojil komunikaci stanic podél jednotlivých tras.

Tohle je příležitosti najít zaměstnání ve velkém městě.

Jednoho dne nalezne v novinách inzerát školy telegrafie.

Nachází se v Janesville, ve Wisconsinu.

Pokušení je nesnesitelné.

Velice brzy si našetří potřebných 55 dolarů a odchází do Janesville.

Stává se učitelem a instruktorem felegrafování.

Sen o cestování se rozplývá.

Georg si musí vylepšovat nelehkou finanční situaci prodejem psacích potřeb firmy John Holland Gold Pen Company.

Pera, která prodává, se mu ovšem nejen nelíbí, ale pokládá je i za nedokonalá a dobře si umí představit, čím by je vylepšil, aby se inkoust v tu nejnevhodnější chvíli vždy nevylil z pera.

První patent na plnící pero obdrží pan George Safford Parker roku 1889.

O pět let později už má v ruce patent na svůj vlastní výrobek s názvem Lucky Curve.

Pera Parker dobyla svět.

Giacomo Puccini perem Parker napsal operu La Bohème.

Pero Parker stojí za příběhy o Sherlocku Holmesovi.
( Sherlock Holmes Museum London)

Pery Parker 51, která patřila generálu Dwightu D. Eisenhowerovi, byla 7. května 1945 podepsána konečná kapitulace Německa.

V roce 1962 byla firma Parker Pen vybrána jako výhradní dodavatel per a inkoustů také do britské královské rodiny.

Jestli by si pan Parker, jehož tradici nesou výrobky stejnojmenné firmy dodnes, jako malý kluk, toužící po dobrodružství, cestování a objevování kdy pomyslel, že si svůj splněný sen o lepším životě podepíše vlastním perem.

OBRÁZEK SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ

Luxusním perem, jehož originalita zůstane pojmem mezi těmi nejlepšími psacími potřebami po celém světě.

Redakce

[sexy_author_bio]

a

LUXUSNI-PERA.CZ