Účastník zájezdu ToraToraTora a spol. ITÁLIE II. DÍL

Byly čtyři hodiny odpoledne a na manžela dolehla únava i fakt, že nás čeká nejtěžší část cesty. 800Km po dálnicích je totiž hračka proti tomu najít v cizím městě konkrétní ulici a konkrétní adresu. Tedy hlavně pro nás.

Přišla na řadu navigace.

První půlhodinu si myslela, že jsme na Karlštejně. To byla poslední destinace, kde jsem ji měla zapnutou. Po několika restartech konečně nachmatala družici a přelezla laskavě hranice za námi.

 

Paráda. 

 

Objevili jsme i delegátku, která nám předala klíčky a vysvětlila cestu. Na náš cestou unavený nervový systém byla všechna vysvětlení i mapka příliš málo. Obkroužili jsme dvakrát Bibione, pohádali se, seřvali děti, ať jsou zticha a vytočili číslo delegátky.

 

Obkroužili jsme Bibione potřetí a našli správný dům.

 

„Kde má, sakra, dveře?“

 

Omluvou budiž manželovi, že jako středně těžký kuřák od rána ještě nestihl ani jednu camelku. Já zas měla deficit několika káv, protože jsem nechtěla riskovat, že můj močový měchýř nám bude diktovat přestávky častěji, než bylo v plánu.

 

Delegátka nám naštěstí ochotně vysvětlila, jak se do toho zpropadeného baráku dostaneme a tak jsme se mohli ubytovat.

 

Jasně, že jsme nepadli do postele, jak bylo prvotně v plánu.

 

To, co náš chlapec v první chvíli mylně identifikoval jako hukot dálnice, byl hukot příboje. Moře bylo pro nás všechny magnetem silnějším než cokoliv, co jsme po náročné cestě cítili včetně plného močového měchýře.

 

Vyšli jsme tedy na pláž a s pocitem malého ale našeho vítězství si užívali tříštění vln o nohy.

 

Byly studené a krásné.

 

Byly magické, protože od rána nikdo nevěřil tomu, že večer skutečně budeme stát v přílivu a zírat do západu slunce.

 

„Mušličky!“ zavětřily děti.

 

14060MjN.jpg

 

Za chvíli jsem jich měla v náručí asi kilo, protože každá byla prostě krásná a nádherná a přeci to tu nenecháme.

 

Běsnění po schránkách korýšů přerušil synkův zděšený výkřik.

 

Chmátl po obzvlášť zajímavém kousku. Jenže ten v sebeobraně použil klepeta.

 

 „Co to je, kouslo mě to.“

 

Seběhli jsme se k němu.

 

„To je krab,“ vysvětluji synkovi.

 

Bližší pohled naznačil víc.

 

Byli to dva krabi. Sameček na zádech samičky....ani se nedivím, že se za vyrušení pomstil. Být větší a mluvit, možná by ho i nakopl a přidal něco nadávek.

 

14059NTY.jpg

 

Syn už se nepřiblížil a souložící korýši se zavrtali zpět do písku.

 

ToraToraTora


9373OTY.jpg


 

Pokračování zase zítra….

 


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 11 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Cestovní káva, pozdě, ale přece! 
Mrazík ... :) 
Ojedinělý jedinec. Sovinec 
Teroristé: Pomohou, kde mohou 
ToraToraTora: Pozvánka na něco pěkného 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 23.05.2014 12:06
 

Ten můj předchozí příspěvek měl patřit pod IV.Já jak pořád překlikávám a znova čtu vše od začátku, tak z toho začínám blbnout.

 
Avatar
post Zaslal: 23.05.2014 12:05
 

Moc pěkný seriál. Stýská se mi po Itálii.Dlouho jsem tam nebyla. Vždycky mi tam bylo dobře. Čtení tohoto článku mě hladí po duši. Je to moc hezky a vtipně napsané. Jdu si alespoň pustit Slunce, seno a erotika. 

 
 

Díl další bude : 

 

Jak jsme grilovali žraloka.

 

Big Awesome

 
Avatar
post Zaslal: 21.05.2014 21:01
 

Sexující jrabi jsou detail, zvířena je tu fakt divná, vydrž na další díl:))

 
Avatar
post Zaslal: 21.05.2014 18:27
 

Moc pěkné. Taky se těším na pokračování.

 
Avatar
post Zaslal: 21.05.2014 16:25
 

Já už nemůžuuuuu ROFL

Navigace = klasika! 3x kolem Bibione Love it 

Kousající sexující krabi! Awesome 

Skoro se bojím, co bude dál, ale děsně se těším na pokračování!!

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist