Toulání s Toulovcem… a s Torou

Až se počasí vyřádí, mraky vychumelí a krásně načaté jaro bude pokračovat ve své pouti za létem, určitě nás to zase potáhne ven do přírody. V takových chvílích si vždy trochu dojatě připomenu nesmrtelný citát pana doktora z vesničky střediskové: „Vidíš, Karle, to není zem, to je zahrádka…a jestli máš srdce, tak to musíš cejtit….jdi s tou chemií do hajzlu“…

Za tu dobu, co své děti vláčím po zříceninách, ubíjím je prohlídkami zámků a ženu nemilosrdně do kopců a po zákoutích naší vlasti, je mi tato filmová hláška bližší den ode dne.

A abych si pojistila, že to těm mým dětem jednou dojde, nevynechala jsem ani tento víkend.

Romantická duše jistě blahem poskočí, pokud se vydá do míst kolem Skutče u Chrudimi.

OBRÁZKY SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ

Je to kraj loupeživého rytíře Vavřince Toulovce.

Ačkoliv jeho příběh spíš než romantiku za časů rytířů a sličných panen připomíná víc dnešní politickou scénu.

Vavřinec se narodil v půlce čtrnáctého století ve vesničce Třemošná, která dnes nese jméno Sebranice. Jak příhodné.  Vavřinec z Třemošné byl totiž lapka, zloděj, který obíral pocestné a kupecké vozy. Snad za tím byla opatrnost, snad láska k rodnému kraji. To už dnes nezjistíme. Jisté však je, že oběti si nevybíral v okolí, ale neváhal pořádat loupeživé výpravy až na Moravu.

V rodném kraji byl zbožňován a traduje se dokonce pověst, že stateční občané Proseče na nátlak nevyzradili královskému vojsku, kde se Vavřinec schovává, pročež byla jejich rodná vesnice vypálena.

Však také byl důvod loupežníka zbožňovat a chránit.

Pánům bylo sice podezřelé, kde se berou peníze na bohaté hostiny a pijatiky, na kterých se mnohdy nosilo jídlo na zlatých podnosech. To jim však nezabránilo zúčastnit se.

Na druhou stranu peníze nikdy nesmrdí, zvlášť pokud jsou určeny na bohulibé účely.

V případě Vavřince šlo o nemalé množství kupodivu dobročinných darů.

Od roku 1407 je Vavřinec v kronikách zaznamenán jako vážený a majetný občan Litomyšle. Vlastní mnoho panství, statků a neváhá štědře podporovat kostely, špitály a církevní nadace. Snad se v něm hnulo svědomí, snad si jen vypočítavě toužil zajistit teplé místečko ve stínu boží přízně po smrti.

Každopádně krále obměkčil a Václav IV. mu nadační záměry posvětil glejtem s královskou pečetí.

V té době používá i erb, na kterém je vymalován toul se šípy a získává tak přízvisko Toulovec.

Žena Anežka mu zemřela velmi brzy.

Děti Toulovec neměl. Tak byl prvním a posledním nositelem svého erbu stejně jako tajemství nedalekého skalního města.

To si vzal na sklonku roku 1412 do hrobu. 

Dodnes se vypráví, že jen Toulovec znal tajemné chodby pod zdejšími lesy a skalní skrýše, kde prý ukrýval naloupené poklady a mnohokrát uchránil i vlastní život před světskou spravedlností.

Na jeho počest nese část zdejšího skalního města název Toulovcovy maštale.

V hlubokých strmých lesích jsou volně rozptýlené pískovcové sklaní útvary.

Svým vzezřením provokují fantazii a samy si určily svá přízviska. Dno hlubokého údolí protíná klikatá říčka Novohradka. Pokud se vydáte po stopách Vavřince Toulovce, nenechá vás tento kouzelný kraj bdít a přemítat nad všedními starostmi.

Doslova vás unese každým krokem v rytmu dusotu kopyt Vavřincova oře.

Cesta sleduje a oplétá celou dobu bystřinu Novohradku.

Když jsme tudy procházeli, sluníčko i ze stínu hlubokého lesa vyhánělo poslední zbytky zimy. Říčku jsme několikrát přeskočili či obešli, ale pak jsem z nohou stáhla boty a zurčící vodu jsem brodila.

Byla příjemná, proud mne nestrhával, spíš hladil a kupodivu vůbec nestudila. 

Příjemná vycházka nás zavedla až na takřka nejnižší bod údolí. Zde ve stráni obrovská skála ukrývá studánku tzv. Mojžíšova pramene. Z připravených hrnečků jsme se s chutí napili, co hrdlo ráčí. Bohužel se mi nikde nepodařilo zjistit, zda zdejší pramen způsobuje neskonalé štěstí, nezlomné zdraví či přivolává těhotenství.

Co nevyvolá, jsou střevní potíže.

A tak se nechám překvapit, jeho účinky.

Cestou nazpět jsme opustili pohodlnou cestu dnem údolí a šli jsme vrchem protější strany údolí přímo do skal, které nesou Toulovcovo jméno.

Že jde o oblíbenou destinaci trempů, jsme poznali z mnoha ohnišť, opálených skal a provizorních tábořišť pod skalními převisy.

Zřejmě pojem přírodní rezervace chápou někteří zcela odlišně, než je zvykem v našem kraji.

Celou dobu nenáročné vycházky je oko návštěvníka syceno úchvatnými přírodními sceneriemi, romantickými výjevy na pozadí dodnes nezapomenuté pověsti o loupeživém rytíři Vavřinci Toulovci.

A určitě vyžeňte na čerstvý vzduch mláďata.

V pohodě terén zvládnou akorát na to, aby šla spát ráda a bez keců hned se slepicemi. Kdo má náročnější potomstvo, zdržte se v kraji klidně celý den.

Jen malý kousíček odsud se nachází Nové Hrady, výstavní zámek ze sedmnáctého století, kterému se právem přezdívá „české Versailles“.

To kdybyste neměli historie pro jeden den dost.

Na kopci nad zámkem najdete zříceninu hradu Boží Dům, ke kterému se dostanete, pokud budete následovat křížovou cestu vystavěnou z barokních reliéfů.

Ze zříceniny zbývají skutečně jen ruiny.

Zklamání však vynahradí, že celý pahorek je vlastně oborou s početným stádem jelenů, které máte možnost spatřit skutečně z blízka.

A teď už budou mít určitě dost.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]

Fotografie: Autorka článku