Tajemná smrt a mrazivá Býčí skála.

I přes tuhle turistickou selanku, je to místo s geniem loci silným jako slepičí bujon.

Je to místo historicky nejstarší doložené masové vraždy, či spíše masakru, jehož okolnosti nebyly dodnes nezpochybnitelně objasněny.

Býčí skála

Možná jste byli se školou nebo jen tak s rodinou na Macoše.

No, kdo by nebyl. Oblíbená destinace třídních učitelek, krápníkomilů i rodin s dětmi. Propast je to nejhlubší ve střední Evropě a punkevní jeskyně s vyjížďkou po říčce Punkvě zkrátka nemají chybu.

Jen malý kousek od tohoto klenotu Moravského krasu se ukrývá jeskyně s nejtemnější historií u nás: Býčí skála.

Své jméno získala, když v roce 1869 našli dva bratranci Gustav a Ernest Felklovi, v jejich útrobách etrusskou sošku býka.  Nález to byl úchvatný pro její krásu, dokonalost a zachovalost.

Tehdy ještě nikdo netušil, co všechno Býčí skála ukrývá.

O tři roky později zahájil Jindřich Wankel v jeskyni vykopávky.

Učinil životní nález.

Že skutečně narazil na unikátní vykopávky, bylo zřejmé, už když se podařilo jeho skupině odkrýt zbytky bohatě zdobeného vozu, luxusních šperků a mnoho předmětů denní potřeby.

A také překvapivě velké množství lidských koster.

Nebylo to pohřebiště.

Kostry byly poházené doslova po celé jeskyni. Některým byly usekány ruce, odťaty hlavy. Na některých místech ležely jen trupy bez končetin. Jinde jen lebky a končetiny zdobené prsteny a náramky.

Dohromady šlo o čtyřicet lidských obětí.  

Podobně byli zmasakrováni i koně, kteří táhli vůz.

Hlouběji v jeskyni však byl učiněn nález ještě podivnější.

Celé sady nářadí, materiálů a polotovarů pro kovovýrobu. Na tom by nebylo nic tak divného. Údiv vyvolávala dokonalost provedení šperků i uměleckých děl. Svým zpracováním předčila cokoliv, co se doposud na našem území našlo. Svým provedením připomínala díla středomořských národů a vyspělejších civilizací.

Wankela zaujala především těla a způsob uložení v jeskyni.

Rozházené lidské kostry, přeťaté končetiny nebo hlavy oddělené od těla skutečně neodpovídaly  způsobu klasického pohřebiště. I přesto ve své knize zveřejnil teorii o pohřbu halštatského knížete. Nález z něj učinil pojem celosvětové archeologie a dodnes je často diskutován.

Moderní archeologie nález interpretuje jako svatyni, kde byly postupně obětovávány lidské i zvířecí oběti a přinášeny šperky a obilí coby obětiny. I když nikdo už neříká, proč jsou těla znetvořena, zavalena balvany ze stropní klenby a zasypána popelem z obilí.

Obě teorie mají trhliny a s žádnou se nelze bezvýhradně smířit.

A tak byla přihozena ještě třetí teorie o podzemním výbuchu plynů, které vznikly při kovovýrobě. Což je i přes vyspělost nálezů avšak vysokou vlhkost a nízkou teplotu v jeskyni teorie nejméně validní. Troufám si říct až invalidní.

Bez ohledu na vědecké spory jde o impozantní místo.

Před návštěvníky chrání nitro jeskyně železná vrata. Vevnitř se totiž krom pokladů minulosti ukrývá i největší zimoviště chráněných netopýrů.

I přesto stojí tato část Moravského krasu za návštěvu.

Portál jeskyně i místo samotné na vás dýchne svou tajemnou atmosférou a duchem místa událostí, kdy byla prolita krev z důvodů, o kterých dodnes není zcela jasno.

Vyprávějí se pověsti o lidech, kteří zahlédli podivný průvod s vozem včele vjíždět do skály. Někteří trempové zase slyšeli v noci, když spali poblíž skály, i ženský nářek a křik.

Je vídáno tajemné světlo i postavy vcházející a opět vycházející ze skály.

Když jenom nahlédnete k mříži kryjící vstup do Býčí skály, sáhne na Vás chlad, který napovídá, že branka kryje skutečně rozsáhlý komplex.

Dost velký pro ukrytí čehokoliv, dost velký i pro naši fantazii.

Ale i když budete od výklenku dál, nezbavíte se chladivého dotyku na zátylku, který rozhodně není způsoben jen studeným vzduchem z podzemí.

Pozn.red. : Při pohledu na skálu, co vidíte?