Reportáž od Kentánové : Cesta k moři, trochu jinak

Všem krásný den, babí léto za rohem, že léto nebylo léto mi nevadí, neb jsem měla možnost si užít jižního slunce a moře nejen u pláže, ale také na lodi…

O naší cestě vám podávám osobní svědectví.

Na počátku třeba vysvětlit, že jsem šťastně vdaná, ale na dovolenou jezdím přes to sama, jen s dcerkou, které letos byly 4 roky, poněvadž můj manžel pracuje jako dálkový řidič a za jeden měsíc nejen přepravuje v kolonách fungl nágl nové luxusní  busy, kamiony, obří hasičské vozy a jiné tahače atd., od Mallorcy po Norsko, z místa dopravy se pak jinam přesouvají s kolegy letecky nebo vlakem TGV, takže dostat manžela po dobrém do auta na 10hodin nebo dokonce do autobusu (zhola nemožné) či do letadla v jeho volnu, je nemyslitelné…

Někdy je mimo domov i pět týdnů v kuse.

Raději tráví zasloužené volno doma, je tu stejně na našem starém domku práce habaděj, tak my se prostě jednou za čas s dcerou zdekujeme a zmizíme a tatínek má povoleno házet po celém baráku fusekle, chodit spát s pekáčem bůčku na nočním stolku a mít televizi 24hodin na programu Discovery… může mít klidně basu piv uprostřed kuchyně, láhev okurek na mém hodobožovém ubruse…a tak.

My ho tu prostě necháme s plnou lednicí a odjíždíme s plným kufrem do světa.

Letošní léto jsem s tím ani nepočítala, že by se mi mohlo podařit někam cestovat, ale nakonec- ANO- HURÁ- díky odměnám navíc – jsem se doma mrkla na nabídky cestovek a hledala.

Cíl byl : Moře, blízko, dostupné pro malou holčičku, ubikace stačí jednoduchá,bez štěnic a s ramínky, beztak budeme hlavně venku…

Zalíbilo se mi “jedno Chorvatsko”
Nikdy jsem tam nebyla, ale než jsem se rozhoupala, četla jsem náhodou Míšin kudločlánek o tom, jak zrovna TAM chodí na pláž za soumraku úplně ohřátí hoši, co nemají nic na sobě a dávají si signály pokyvováním hlavičkami…

Taky tam prý jsou šutry místo písku. Jo a prý tam všici chálujou paštiku Májku a jak je tam ženská sama, aby měla pro sichr na sobě tak dvoje troje plavky. Nebo železný. Plavky.

Tak jinam.
V CK, s kterou jsem již cestovala dříve, jsem šmejdila a vybírala. Jedna „Itoška“ dobrá, ale obsazená. Druhá „Itoška“ volná, ale dál a nad moje finanční rezervy.

A hele – Řecko!
A už jsem tam byla, vím, kam jedu, před 17 lety tam bylo fajn a před deseti lety jsem cestu absolvovala doopravdickým lůžkovým busem.

Jdu do toho.

Cestovka nabízela za rozumnou cenu tento druh dopravy:
Bus, luxusní, lůžkový, WC, DVD, naloží rekreanty ve městě, které je od nás jen 2km, nemusíte překládat nikam kufry, bus se nalodí také na trajekt a pluje s námi, v Řecku si jen přejdete z lodi do busu a doveze vás až před ubikaci.

Už jsem tak jela, nic se nemůže stát, opravdu jsem tehdy jela v leže–sedačky řidiči přetentočkovali na lůžka a osoba jede, leží, spí a ráno se probudí v Itálii v přístavu.

Tak přišel den D, jely jsme na dva týdny, takže náš kufr byl napráskaný sakumprdum, batoh navíc na mém hřbetu byl plný svačinek a pití a ubrousků pro dítě, batoh dítěte obsahoval nezbytné hračky, pastelky, blok, knihu Karla Čapka Povídejme, si, děti…

U autobusu všechno ready, dobrá nálada… Až na pár detailů.

WC autobus neměl a byla to normální stará Karosa.

Nooo, to přežijeme, ráno jsme v Itálii.

A nastartovalo se a přišla delegátka CK… :
Dobrý večer, malá změna, v autobuse jste tři různé zájezdy, tak ti z vás, kdo cestujete do Řecka, musíte sami v Benátkách přestoupit se zavazadly na loď, v Řecku vás vyzvedne z lodi naše delegátka a dopravíte se v klidu do destinace.

A odešla.

Šok.

V Benátkách je přístav neuvěřitelně veliký, do poslední chvíle jsme netušili, která je naše loď, která je naše odbavovací hala, kde si vyzvedneme vstupenky na loď.

Řidič busu neměl patřičné povolení pro vjezd, takže se šíleně zhádal s policistou, který mu nadával italsky do různých pánských údů…

Velmi jsem se bavila a chystala se psychicky na to, jak potáhnu veliký kufr, batoh, dítě, batůžek asi kilometr k molu.

Korunu všemu nasadil otec spolucestující rodinky.
Pán v pruhovaném tričku, brejličky,blbě ostříhaná hlava, bílé hnusné hnáty v kraťasech z trhu. Jeho žena také v pruhovaném oděvu. Dva chlapci asi 8let, dvojčata. Lišili se jen hračkami. Jeden si hrál se stetoskopem (nevykoumala jsem, na co je děcku u moře stetoskop), druhý měl v ručičce šroubovák ( nekoumala jsem už nic).

Proužkovaný otec se jal v Itálii vést skupinu 25lidí s kufry přístavem, kde se nesmí nikam, kde je to samej policajt se psem, samej couvající kamion a motorky, auta, asi milion dalších lidí s kufrem… k “nějaké lodi”—špatnou angličtinou. Nikdo z Italů mu nerozuměl.

I jemu nadali do údů.

Lilo mi sice až za ušima a rozhodla jsem se vzdát kufru, ale požádala jsem jednu dámu z našeho kolektivu, aby mi pohlídala kufr, že hned přijdu. Nechala jsem si batoh s jídlem, pitím, penězi, doklady na zádech, bafla jsem dceru do náruče a utíkala k nejbližší hale.

U okýnka jsem řekla, kdo jsem a co chci, paní mi vytiskla okamžitě 25 lodních lístků na základě vzniklé situace a toho, že jsem jí ukázala cestovní smlouvu s razítkem CK. Myslela, že jsem asi delegát. Naše lístky měl takto vyzvednout řidič, ale ten musel vyjet z přístavu…

Utíkala jsem nazpátek k naší grupě, kde všem dosud Proužkovaný vysvětloval, jakým stylem podáme hromadnou stížnost na CK.

Než jsem došla zpět, tak stihl grupu odvést i s kufry na několik míst k okýnkům s pokusem o dotaz, kde mu ale nikdo nerozuměl. Jistý pán už mu začal spílat, že nikam už nepůjdou, dokud nepřijde ta s malou holčičkou–tedy já 

Proužkáč se urazil a prý je strašil, že pak budou všichni rádi, až je dovede po mém fiasku na vlak, z Benátek do Budějic asi)))) mehehe)

Jedna starší paní už poplakávala, seděla na megakufru, bylo jí tak k 70ti a stejně jako já a další, nepředpokládala, že autobus nepojede s námi na lodi… Ale co. Lístky jsem rozdala podle jmen a husím pochodem jsem vedla spolucestující s sebou na loď.

Loď byla osmipatrová, překrásná. Do odplutí zbývalo 40minut.

Nahoru do recepce jsme museli vyjet tři patra po eskalátorech, samozřejmě jsem ztratila rovnováhu, škobrtla kufrem, zasekla jsem celé schody, spadla jsem přes svůj kufr i s malou, ale inteligentně, po blondýnsku, jen jsem se svalila, kufr jsem prostě pustila, ale držela jsem si dítě 

Pod námi popadali další, ale bylo nám to jedno, řehtali jsme se, hlavně, že jsme na lodi) Okamžitě se odevšad vyrojilo plno stevardů, pobrali nám kufry a odnesli nám je až nahoru…až když jsme schody opustili, znovu se rozjely) No co no))

Kajuty na lodi krásné, čisté, v každé kajutě vše, co potřebujete k přespání, široké lůžko, ručníky, osušky, mýdlo, kartáčky a pasty jednorázové…WC a sprcha uvnitř kajuty.

Nepřeberné množství kaváren, restaurací, barů, jídelny, bazén, opalovací paluby…obchody, kino, diskotéka…

Osobně jsem flákla kufr do kajuty, vyzkoušely jsme koupelnu, vzaly jsme si dovolenkové oblečky, já cigárko…a šly jsme ven…

Obeplouvali jsme celé Benátky, bylo nádherné počasí a před námi se za nějakou chvíli otevřelo moře a na všechny strasti jsem jednoduše zapomněla.

Fučel vítr “mořevák”… před námi modrá hladina, za námi bílá brázda… Plavba trvala 26 hodin, zastávka jen poblíž Albánie. Cílem cesty byl ostrov Korfu…

Už na lodi jsme postupně poznávali spolucestující, z našeho 25členného kolektivu, mezi dalšími, celkem nás na lodi bylo skoro dva tisíce. Všude bylo možné se posadit na lavičky, židle, lehátka, opalovat se, číst, koukat na moře, hrát hry…papat, popíjet, pokuřovat…žádná nuda)

Trpět mořskou nemocí můžete na dva způsoby.
Buď je vám zle a odevzdáte do WC cokoliv horem aj spodem a nebo se vám chce stále spát. My jsme byly ty spací

Moje dcerka byla nadmíru spokojená, líbilo se jí tam úplně všecko. Ostatní Češi také byli spokojeni.

Ne, tak Proužkovaní.

Kdykoliv jsme byly na promenádě, Proužkáč s manželkou a hochy zadržovali buď číšníka, barmana, stevwarda, kohokoliv z personálu s dotazem. Pak už později před nimi personál utíkal se slovem “moment”…a nevraceli se))

Když byla ona zastávka u Albánie, několik set lidí vystupovalo, trvalo to zhruba dvě hodinky, než loď přirazí na molo, než se otevřou východy, než sejdete s kufrem dolů…

Všichni kdo měli, vystoupili.

Loď pak znova nahazovala motory a pomalu odplouvala. Ale spustila se siréna. Připlouvali jsme zpět k molu! Vystoupili totiž, zcela nečekaně, i Proužkovaní.

V Albánii.

Nakonec se samozřejmě dalo vše do pořádku a do pohybu… Tmavo-hnědo nazelenalé italské moře už dávno změnilo barvu na tyrkysovou řeckou…a blížili jsme se kvapem k ostrovu Korfu.

Výstup z lodi byl v pořádku, jen v nižších patrech už nebyla klimatizace, takže jsme bohužel padali vedrem a dusnem…ale čekal nás krásný malý přístav v Kerkyře a delegátka, která stála u autobusu.

Chyběli opět Proužkovaní.
Popletli si schodiště a vyšli chudáci východem, kudy vyjíždí kamiony. Pan Proužkovaný dovedl mlčící manželku a mlčící hochy se šroubovákem a stetoskopem k busu. Vyjeli jsme, dělila nás už jen hodina od našeho místa pobytu.

Řidič nás rozvozil po hotelech, já jsem si najala byt. Byli jsme pouhých 72 kroků od moře, u pláže oceněné Modrou vlajkou…

Všude všechno kvetlo, vonělo, slunce pařilo, moře šumělo… Vlaštovky na palmách držkovaly, cvrčci cvrkali na volume úplně doprava… a před námi byly dva týdny nádhery.

Kenťa

(Kentánová)

[sexy_author_bio]

Kentánová, my se tady bavíme!!!

A ještě něco. Zamilovala jsem se do Tvé dcery. Bože, to je krásný dítě !!!

Redakce