Kréta, myš a želva

Tak se zase sešel rok s rokem a nastala doba, kdy jsem doma před odletem strašně moc všechno uklidila (nevím proč to dělám, ale dělám to vždycky) , abych odjížděla a vracela se do napucovaného… Takže vysvobodit z tajného koutu kufry, najít karimatku na pláž, klóbrc, paero … tak a koupit nám plavky !! (a krémy a šaty a křusky a serepetičky  a další nezbytnosti) 

Malé Kentánče vyrostlo a velká Kentánová odevzdala cvičením od loňska 26kg do pryč, takže v obřích plavkách jsem  n-e-m-o-h-l-a  mezi lidi a šla jsem s radostí kupovat dvoje nové.

Kufry nacpané, zahraniční kačáky a doklady nachystané, lednice vypnutá, náhradní klíče od domu odevzdané hodným sousedům, se kterými si navzájem hlídáme naše mechové chaloupky v době dovolených…

No a může se frčet.

Nastal den D.

Čekal nás odjezd z domova v půl jedné v noci. Můj pan Božský, který nás vezl na letiště, do pozdních hodin večerních vyučuje a tak dorazil utrmácený za tmy.

Docela jsem se bála, jak vše dopadne, poněvadž v tu dobu se po naší vlasti vylila voda z řek až do metra a dokonce to vypadalo, že by byly nějaké uzavírky na silnicích zrovna i na Ruzyni… ale nakonec jsme dorazili včas.

V hale letiště ještě nechat obalit kufry folií, zakoupit dítěti dvojku Fanty za 75kč, protože jsem zapomněla doma pití navíc a už jen pak čekat na odbavení a usazení se v letadle.

Let za svítání nad zatopeným Českem nás za necelé tři hodinky unesl nad tmavomodré Krétské moře.

Letadlo kroužilo nad tou blankytnou nádherou a rychle klesalo a naklánělo se, Kentánče výskalo nadšením z letu a já se těšila na milované Řecko.

Naše letovisko byla velice skromná rybářská vesnička Skaleta.

Byly zde asi tři a půl obchody, dvě autopůjčovny a dvě místní pidicestovky s nabídkou výletů. Skaleta leží na severním pobřeží Kréty asi 12km od krásného přístavního města s benátským vlivem – Rethymno.

Trochu zklamání bylo ubytování.

Rozhodně neodpovídalo třem hvězdičkám. Brouky jsem vymlátila hned po příchodu, na lehýnkou plísničku kolem sprcháče a do WC jsem nalila z domova dovezenou dávku Domestosu a kufr jsem raději nevybalila. Všudypřítomná vysoká vlhkost by s trochu zatuchlým odérem nebyla zrovna to pravé ořechové ani pro naše oblečky ani pro moje knihy …

No co no, Řecko 

Výtečné bylo v hotelu papání a ještě lepší byly drinky na baru a milované pivo Mythos s nízkým obsahem alkoholu, takže ho můžete cicmat dle libosti a nestřískáte se.

Po výměně prvního plesnivého pokoje za jiný, méně plesnivý, jsme se vydaly na kukačku po okolí, kde je kvelb, bankomat a hezká taverna a k moři…

Řecké moře pro mne navždy zůstane nejmodřejší a nejkrásnější.

Na svou první cestu za hranice k moři, jsem před dvaceti lety mohla jet právě do Řecka. Krétské moře je zvlášť kouzelné. Bouřlivé vlny, skály, kameny , šumění … je divoké a záhadné a zamilujete si ho na první pohled.

První den jsme si daly při vychajdě v taverně Pasithea vynikající zmrzlinový pohár s čerstvými třešněmi a irskou kávičku.

Znovuobjevila jsem zajímavou zkušenost, kterou jsem dosud znala jen z Mallorcy.

Kamkoliv jsem šla s Kentánčetem na kafe, zmrzku, na oběd a dokonce jen nakoupit v kteroukoliv denní i večerní hodinu – všude do mne lili dobrosrdeční Kréťané buď Raki nebo Ouzo v deckových sklenkách

Na Mallorce to byly jen frťánky, vždy vlastní bylinkové likérky majitele hospůdky.

Ale zde stačilo málo a ze silné Raki i výborného Ouza jste se mohli smát od rána ještě do odpoledne … Pěkně po tom pití pak bolí hlava a domluvíte se perfektně řecky “natotata” 

Už jsme se obě těšily k moři a na vyvalendo špekando grando, na nejkrásnější pískoviště na světě a ochutnat, zda i Krétské moře je slané.

Tak šup šup, do batohu důležitosti, pití, svačinku, čvaňha a opalovací prostředky, nezapomenout karimatku, kyblík, lopatku a dítě a jde se.

 K moři.

Jak tak natírám dítě 50tkou, šumí to moře, paří mozol na vymetené šmolkově modré obloze a vedle kousek pořvává nějaký Stavros.

Chyběly mu dva zuby. No, možná i víc. Pro propagovanou bezkonkurenční nabídku s letáky na bezva jízdu na motorovém člunu za 10Eur, bych si nemusela  všimnout, že do pootevřeného batohu mi něco jde na návštěvu …

Tak naolejuji důkladně sebe Nubiánkem, abych byla pro pana Božského jeho Bohyně, až budu čokošková … po očku sleduji dítě s kyblíkem ťapající po pláži, aby nešlo moc daleko a po očku škaredého Stavrose bezzubého, aby nešel moc blízko …

K pohodě mi chybí snad jen ten můj pan Božský, ale taky asi cigárko.

Tak naolejovaná opatrně sunu naolejovanou ruku do nenaolejovaného batohu pro krabičku a šahy šahy na myšičku !!!

Na živou vypasenou chlupatou ( asi 3kg) myš !!!

Okamžitě jsem vyskočila jak Sergej Bubka minimálně 6metrů vysoko bez rozběhu z polohy ležmo na boku, nahlas jsem vyjekla sprosté slovo označující v německém jazyce zatáčku ( die Kurve) a myš, pěknou tlustoprdku chlupatou jsem upustila zpět do batohu.

Tak, a sežere mi foťák a eura, mrcha jedna !

Batoh jsem okamžitě obrátila vzhůru a vše jsem vysypala bleskovou rychlostí ven.

Stavros na chvíli přestal pokřikovat, opodál ležící dvě dámy na mne koukaly taktéž, jak na blázna, který si nejdřív lehá asi deset minut a šteluje se k opalbě sluncem a pak z fleku vyskočí, jak po zásahu elektrickým obuškem a hází věci kolem )))

Myš vypadla taky a asi zpitomělá horkem strašně pomalu “odcházela” kamsi do stínu.

Ten pocit, kdy promaštěnou rukou bafnete místo krabky cigaret tlustou řeckou myš, je nazpomenutelný.

Myši nekouřím 

ŽELVA

Druhý den pobytu ve Skaletě zas na pláži, už bez myši …

Malá Kentánová opět s kyblíčkem a lopatičkou tvořila, vařila, objevovala, stavěla… a občas mrkla na horizont, co kdyby se náááhodou ukázala mořská panna nebo Jack Sparrow s kumpány.

A jak tak pokukuje, najednou v nesmírné dálce uviděla na hladině tečku.

“Maminko, tam něco plave, to je želva nebo pirátská truhla!”

“Ne, drahoušku, to bude asi velký kus dřeva.  Truhla s pokladem by klesla ke dnu a želvičky plavou pod hladinou.”

Po chvíli :

“Maminko, to je ale fakt želva !”

Maminka má 6 dioptrií na dálku, schovaných v kontaktních čočkách, ale asi na půlkilometrovou vzdálenost ta tečka už nebyla tečkou, ovšem skutečně něčím větším, co přinášely vlny  přímo k nám.

Hned jsem letěla umýt ruce v moři a vyndat fotoaparát, protože co kdyby fakt …

A byla  to karetka a obrovská k tomu.

Bohužel jsem krom želvičky viděla, že je kolem ní voda zbarvená krví. Chuděra plula na hladině, vyčerpaná a zraněná.

Zvedala z posledních sil hlavu a otvírala tlamičku a jako by najednou i to moře přestalo šumět a bylo podivné ticho.

Než ji vlny vynesly k nám, zakřičela jsem na plavčíka ( byli tam všude na svých vysokých sedátkách, hodně hlídali vlny a velmi pečlivě vyvěšovali vlajky upozorňující na vyšší nebezpečí a spodní proudy moře), že sem pluje zraněná želva.

Pán ihned popadl vysílačku, zavolal kolegy a taky později volali veterináře, který nebohou želvu odvezl.

OBRÁZEK SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ

Zraněnou želvu jsem si stačila vyfotit a samozřejmě se k nám seběhl velký dav lidí.

Bohužel byli mezi nimi hlupáci, kteří okamžitě začali želvu hladit po krunýři a prostě na ni sahat, aniž by je napadlo, že zvířeti ublíží, když má otevřené rány.

Plavčíci je velice přísně okřikovali a než dorazil veterinář, želvu “zaplachtovali” a obložili kameny a hlídali.

Želva mohla mít určitě něco přes metr od hlavy k poldíčku. Měla poraněnou přední a zadní tlapku a jakoby prasklý “bok”, měkkou tkáň pod krunýřem.

Malá Kenťa byla velice smutná.

Samotné mi bylo skoro do breku , ale věřím, že “naší” krétskou želvu veterinář zachránil a teď se někde zotavuje v želvích lázních a bude jí dobře .

Každopádně, zážitek to byl pro nás mimořádný.

Celý pobyt na ostrově Kréta byl ve všech směrech krásný.

Počasí bez chyby, všude moc milí místní lidé.

V městečku Rethymno jsme byly celkem třikrát a není nic bezvadnějšího, než když nikam nechvátáte, kde se vám zachce si odpočinout a posedět a při tom si dát kafíčko a třeba skvělou palačinku s medem na terase taverny nebo vychlazené točené pivo a k tomu nějaké ty potvory z moře vytažené. ( mámo, hele to mrklo a ty brambory se taky hejbaj)

Siesta, pohoda, klid, absolutní svoboda , místní muzika a svěží vánek od moře …

Obě Kentánové jsme byly maximálně spokojené.

Krétu jsem pochopitelně neviděla celou, neb s malým dítětem není moc snadné cestovat křížem krážem ostrovem, aniž by se unavilo, takže se na bájnou Krétu určitě vrátíme a doplníme si zážitky zase příště.

Tak i letos přejeme všem Popelkám krásné léto a vydařené prázdniny.

My už máme splněno 

Quentinová z Montargis

[sexy_author_bio]