Houska. Záhada sama o sobě. Neposlouchejte rady „nelidů“!

Kdybyste si náhodu chtěli o víkendu udělat výlet za nějakou záhadou a nedávno proklamované Bříství by vám bylo málo, můžete na Housku. Nikdy se tomuto místu nepřestanu divit a dávám za pravdu legendě, která říká, že kdo tu jedno byl, potřebuje přijet znova. A on tenhle zvláštní hrad je vlastně jedna velká záhada a legenda…

Jestli chcete podivné věci, úkazy a zvláštní pocity vyzkoušet na vlastní kůži, rozhodně nebudete zklamaní.

Na Housce se cítí zvláštně i totální pocitový patník.

Napřed si ale musíte Housku najít!

Mám odsud hodně zážitků, byla jsem tu už dvakrát a pokaždé jsme hrad hledali.

Poprvé to bylo zvláště vypečené.

Protože jsme nevěděli, kde se přesně nachází (je utopený v lese), po několikaminutovém kroužení a vracení se na stejné místo jsme usoudili, že využijeme komunikačních dovedností, a zeptali jsme se na cestu dvojice, venčící dva dobrmany.

Možná šlo o nějaké zakuklené bytosti nechvalně známé z hradu, ale rozhodně jsme po jejich radě na Housku nedojeli.

Ba právě naopak.

Ocitli jsme se velmi náhle na kraji srázu, kdy chybělo málo a byli jsme …ano, tam přesně.

I zkusili jsme, po asi půlkilometrovém couvání, jiného občana.

Malý dědeček s bandaskou nám ochotně poradil a nechal se odvézt na rozcestí, kde tvrdil, že jde do hospody.

Nebylo tam žádné stavení, tady ani hospoda tam nebyla.

„Kam jako šel ten děda do hospody, vždyť tady nic není?“ zajímala se kamarádka už značně zpocená.

Hodila jsem pohled do zpětného zrcátka a děda nikde.

„Hele, on zmizel!“

Johanka se vyslovila, že má strach a chce domu.

Ptali jsme se ještě asi třikrát a až poslední rada, rada policie, nám pomohla.

Patrně byli policisté jediné bytosti, které jsme potkali.

Houska stojí skutečně zato a nezmiňuji ji prvně.

Mám k tomu důvod.

V životě jsem mimo Zvíkova, k jehož připomenutí bych se také ještě během srpna ráda vrátila, tajemnější a pocitově silnější místo nezažila.

Housku prostě musíte najít, bez ohledu na tajemné děduly a neexistující pejskaře, už jen kvůli kastelánovi. (doufám, že tam pořád je a je fakt skutečný).

Je to neobyčejně charismatický a zajímavý muž, na kterého budete dlouho vzpomínat. Bude vám i průvodcem, což je neopakovatelné.

Je nejen charismatický, ale i velice pěkný.

Hradní kaple je prý vlastně originální zátkou, vytvořenou na díře do pekel. To asi víte, ale stojí za to, si tam stouonout.

Podle legendy ona ďoura za žádnou cenu nešla zasypat a vylézaly z ní podivné bytosti, kterým místní začali říkat „nelidé“.

Jistě – dvojice s dobrmany a děda s bandaskou! 

Pověst dále říká, že jakýsi odsouzenec k smrti tou dobou souhlasil s tím, že bude do jámy spuštěn, aby poreferoval, co tam viděl, a bylo mu za to slíbeno výrazné zredukování trestu.

Odsouzenec ovšem po pár metrech doslova sténal hrůzou – že raději zemře rukou kata, než by ještě pár metrů dolů absolvoval.

Když ho vytáhli, byl z mladíka šedivý muž, pokračuje pověst. Chudák.

Kapli si při exkurzi prohlédnete jako první.

Kastelán vás upozorní, že citlivým osobám se v ní může udělat špatně. To někdy citlivým osobám stačí, aby se jim špatně udělalo.

Byla jsem tam, jak jsem uvědla dvakrát a pokaždé odsud minimálně dva lidi vynesli. Naposledy to odnesla nějaká postarší Němka ve skupině před námi a jiná paní odvrávorala po svých z naší skupiny.

Pokud se vám nevolno neudělá, uvidíte velice zajímavé fresky, které pro člověka, který se alespoň trošku vyzná v historii, budou přinejmenším zvláštní.

Nic podobného se jinde nevyskytuje.

Dokonce má zde v podobě fresky podobenku i sám jeden „nelid“.

Budete v úžasu hledět na bytost, na kterou míří lučištnice, která je navíc, proti všem zvyklostem tehdejších tvůrců levoruká!!

Mě překvapivě z kaple nevynesli, jako na Zvíkově z korunního sálu, zato jsem měla podivný pocit, že je kaple strašně z kopce a pořád jsem měla potřebu vyrovnávat a couvat dozadu.

Ne, já nepiju.

I kdyby všechno z toho, co bylo řečeno, bylo možno napasovat do roviny bezmezné lidské fantazie a sugesce, zbývá vysvětlit, co je na fresce a čeho se zde lidé tak nekonečně báli, že hrad byl jako snad jediný a proti všem zvyklostem opevněn zevnitř!!

Abyste rozuměli, všechny hrady mají opevnění uprořádané tak, aby se nebezpečí zvenku, nedostalo dovnitř.

Houska je opevněna tak, aby se něco nedostalo ven!

Bez zajímavosti není ani zelený salonek, kde můžete mít pocit, jako by vám někdo naložil za krk pražec.

Bude se vám možná hůř dýchat a budete najednou hodně unavení.

Poblíž hradu stojí socha svaté Ludmily, která je údajně schopna dobrému člověku, posadí-li se v její blízkosti a poprosí-li, pomoci od jeho trápení a sejmout břemena.

Sedělo tam za nás hodně lidí. Pomalu jsme se tam nevešli.

Jak vidno, nemá na růžích ustláno kde kdo.

Pokud se na Housku vydáte, rozhodně si ráda přečtu vaše dojmy a pocity. Jo a taky mi dejte vědět, jak jste ji hledali.

Otevírací doba je tady www.hrad-houska.cz

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]