Chtěla bych být jeden den labutí

PŘÍLOHA NA VÍKEND

Vyrazily jsme s Johankou v jednu hodinu na minutu přesně, jak jsem jí slíbila. Cestou jsem jí vyprávěla, jak jsem avizovala v ranní kávě, o babičce, staré Praze i procházkách po náplavce. Kupodivu jí to bavilo.

Těšila se.

I já se těšila.

V restauraci U čarodějek, kde vypomáhá občas naše Pája, jsme měly za návštěvu slíbené lívance se šlehačkou.

Krom toho, v Praze 21 stupňů tepla, sluníčko, azuro nádhera!

Postavila jsem auto u nemocnice Na Františku.

Také krásná a starobylá budova a vcelku slušná nemocnice, když čerpám z vlastní zkušenosti.

Na náplavku je to odsud pár kroků.

Přivítaly nás nejen labutě, ale také kačeny, holoubci, dvě kavky (vážně kavky!), rackové a asi miliarda cizinců, hotový  Babylon v dobách své slávy.

Hezky způsobně jsem doma vzala housky a rohlíky tvrdé a cestou Johanku poučila, že čerstvé pečivo ptáčkům nedělá dobře na žaludek, a že si to tvrdé v pohodě zobáčky rozmočí.

Bylo to super!

Uchvátil mě párek labutí.

Labuťák, jak jsem Joze vysvětlila, byl ten, co má ten větší hrbolek na zobáčku. Nezapomněla jsem na romantické vyprávění o tom, kterak labutě uzavírají „sňatek“ mnohdy na celý život.

Líbilo se jí to.

A mě se líbil ten pár.

Až skoro na dotek nás nechal labuťák dojít k nim.

Nic mu naše přítomnost nevadila. Přestože nejedl, patrně už byl od všech lidí ten den přežraný, paní si párkrát vzala.

Celou dobu jí nesmírně bedlivě sledoval.

Nespustil z ní oči a ona se on něho nevzdálila na víc, než dva metry. Hlídali si jeden druhého, občas se dotýkali, bylo to vážně moc hezké.

Pak připlaval druhý párek. (Pak i třetí, zřejmě od nějakého čuněte z projíždějícího parníku, ale ten splivli rackové)

Kačeny.

Pan kachňák s paní, si dali do zobáčku pár soust. Zaujalo mě, jak jí ochotně nechával housku, když k nim dopadla jen jedna. Byl u ní první, a přesto nechal kačenku, aby si sousto vzala. Hned za ten kavalírský přístup dostal osobní porci.

Všechno to tam bylo o dvojicích.

I ten páreček Rusů, kteří, svým hlasitým poukazovaním, chápu, živou kachnu asi viděli ještě méně často, než tu pečenou, vyplašili všechno, snad i bacily v azimutu půl kilometru.

Jali se házet labutím a kačenám paprikové lupínky.

Právě ve chvíli , když jsem se chystala jim vysvětlit, že tahle věc je pták a trochu jiné zažívání, a v případě neuposlechnutí ty dva trouby prostě vrhnout do živlu, odkráčeli.

Pak už tam byl jen párek Němců, kteří se mi po té, co se slušně zeptali jestli mluvím německy, a po tom, co jsem je ujistila, že ano, ale málo, vysvětlili, že sedím zády ke své kabelce a to není rozumné.

Poděkovala jsem jim.

Potom Japonci a nějací Holanďané.

Ti lidé se ale během té hodiny a půl tak hezky trousili, že tam nebylo moc narváno, a tak jsme si užily.

Škoda, že se mi nepovedlo zdokumentovat holoubka, který se odvážil a zobnul si Johance rovnou z ruky. Byla u vytržení.

No pak mohla moje ratolest vidět na vlastní oči, co to je labutí džentlmen.

Zajímavé je, že my jsme labuťáka nechaly chladným, ale černý pes, který přiběhl velice blízko, to málem ošklivě schytal.

Ani bych netušila, jak se umí labuťák namíchnout.

Nejenže roztáhl křídla a celý se vzepjal a natáhl krk, ale on vám syčel , a jak hlasitě.

Pes vzal nohy na ramena a dobře udělal.

A paní labuťáková?

Schována za jeho mocným rozpětím roztomile vykukovala, jestli už je všechno pořádku.

Pak vyplula, tak hezky, jako dáma a zase sledována jeho ostražitým okem dál ňufala housky.

Pán i ochotně pózoval

Johanka o labuťákově výpadu mluvila celou cestu k Čarodějkám.

Lívance byly poctivé, čarodějné a domácí.

Chodí sem lidé, kteří se zabývají ezoterikou a také cizinci, kteří jsou zvědaví. Občas si některý i nechá vyložit. Vždycky se tu někdo ochotný najde.

Bylo to super pěkné odpoledne a Johanka stihla i sraz s huberťáky na Orláku.

Myslím, že zážitek s labuťákem si pro sebe nenechala.

Přemýšlím, že bych jeden den chtěla být labutí.

Kdybyste viděli, jak hezky o ní pečoval, jak pořád sledoval, jak se o ní bál, jak srdnatě se vrhal na toho psa… Člověk řekne zvíře, ale hodně o jejich citech možná ani nevíme.

Dneska nás čeká Kersko!

Zlatý jaro!

Michaela

[sexy_author_bio]